Takové nebezpečí se netýká jenom běžných rizik domácnosti, ale především aktivit dětí v online světě. Mnoho rodičů po práci ocení, když si dítě klidně sedne s telefonem nebo tabletem a zabaví se samo. Jenže taková tichá aktivita může být skrytým nebezpečím. Opravdu víte, na co se vaše dítě kouká nebo s kým si píše?

Kolik rodičů si skutečně dá tu práci, aby opravdu dobře nastavilo zabezpečení na elektronickém zařízení svého dítěte? Řada aplikací nabízí i dětské verze nebo varianty rodičovského dohledu, jenže starší dítě je dokáže poměrně snadno obejít nebo prostě vypnout. A v případě teenagerů je nějaké rodičovské zabezpečení úplně irelevantní, ti si na mobil sáhnout nenechají.

Přitom právě možnost monitorovat a nějakým způsobem dohlížet na pohyb dětí v online světě je pro rodiče velmi důležitá. Dítě se snadno může dostat do konverzace s predátorem, uvěřit podvodu, nebo díky herním aplikacím utratit tisíce, a rodiče ani nebudou vědět, jak se to stalo.

Klíčové je budování vzájemné důvěry mezi dětmi a rodiči, aby se s případnou negativní zkušeností nebály svěřit. Druhým klíčovým bodem je osvěta. Rodič by měl vědět, jaká nebezpečí na jeho dítě v online prostoru číhají a měl by o nich s dítětem otevřeně komunikovat, čeho se obává a proč. V ideálním případě nebude mít dítě potřebu před rodičem své aktivity na internetu skrývat, a to výrazně snižuje riziko, že se dítě dostane do nějakého nebezpečí. Ale to samozřejmě platí pro větší děti a teenagery, se kterými se dá už racionálně komunikovat.

V případě malých dětí, pokud jim rodiče povolí samostatně používat elektronická zařízení s přístupem k internetu, jsou rodičovské zámky a dohledy u aplikací nezbytné, stejně tak průběžné kontroly obsahu, který děti konzumují. Nikdy nemůžete vědět, k čemu se náhodou prokliknou.

Pohyb v online světě je už přirozenou součástí našich životů, pro současné generace dětí prakticky od narození. Je potřeba ovšem myslet na to, že to, co je pro nás dospělé samozřejmostí, se naše děti musí teprve naučit. A nejlépe přímo od nás, rodičů.