Pamatuj si na své první auto. Myslím si, že to byl takový šedý trabant. A když to tak vezmu, tak jiné auto to vlastně být ani nemohlo. Kdyby bylo dříve více druhů aut, tak bych jistě nevěděla, jaké auto jsem dříve měla. Moje paměť je totiž velmi slabá, opravdu těžko si zapamatuj nějaké věci. Takže ale díky tomu, že byl v té doby dostupný jen pouze Trabant, tak ten jsem měla. A abych pravdu řekla, bylo to pro mě docela obtížné. Tento Trabant jsem dostala od svého dědy, který si už koupil Škodovku.

Byla to opravdu krásná modrá Škodovka, která se nyní prodává za tolik desítek tisíc, že možná by se někde vydržela i za čtvrt milionu. Děda si totiž dával na svá auta opravdu velký pozor. A nyní mi bude skoro padesát let a musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem si udělala řidičský průkaz. Bydlím totiž na vesnici, kde bohužel nemáme ani obchod a ani žádnou hospodu. Vůbec nedokážu představit, co bych dělala, kdybych neměla auto a musela třeba například všechen nákup tahat v taškách sama. To bych musela vzít autobusem anebo na kole.

Jenomže bych nevěděla, jak třeba vozit těžké věci. Třeba kdybych měla koupit aviváž anebo prací prášek a mléko. Opravdu by to bylo velmi složité. Proto na nákup je opravdu nejvhodnější auto. Taky ale se nesmí zapomínat na to, že o auto se musí člověk starat. Jezdit samozřejmě na pravidelné technické kontroly a taky když to tak vezmu, benzín už není nejlevnější. A jsem ale ráda, že jsem v té době ještě vyrůstala, kde získat řidičák bylo jednodušší. Nyní je to prý opravdu složité. A vy máte řidičský průkaz nebo vás vozí někdo z rodiny? Mám jednu kamarádku, která měla řidičák tři roky. Potom jí ho vzali kvůli zdravotním důvodům. Kamarádka byla v šoku, protože její práce byla rozvážení výrobků po našem kraji. Takže nejenom, že přišla o auto, ale taky o práci.