Halogenidy nejsou halogeny – někteří lidé mezi sebou zaměňují dva téměř shodně znějící pojmy, přitom jde o dva rozdílné jevy. V halogenových žárovkách se průchodem elektrického proudu rozpálí vlákno a uvnitř baňky se nachází dokonalé vakuum. Pouze se dovnitř přidává malé množství tzv. halového chemického prvku pro lepší světelné podmínky, což je např. jód nebo brom. Naopak halogenidové výbojky pracují na jiném principu zapálení hořáku zapalovačem pod velmi vysokým napětím, přičemž uvnitř pod vysokým tlakem naráží částice halových prvků na luminiscenční vrstvu uvnitř baňky a tím vzniká mnohem intenzivnější světlo. Výkon těchto zdrojů je mnohonásobně vyšší, než u halogenových žárovek.

Vysoké nároky na výkon zejména na sportovištích

S halogenovými žárovkami bychom neuspěli u velkých ploch sportovních areálů, tam přichází na řadu výkonné výbojky, kde je požadovaný světelný tok vyšší než 100 lumen / Watt. Největší zastoupení mají tato svítidla na fotbalových hřištích a stadionech, od prvoligových stánků až po obecní hřiště. V Česku je velmi populární i hokej, zimní stadiony jsou tímto způsobem osvětlovány již desítky let. Popularita se však nevyhnula v poslední době ani lyžařským areálům, bazénům a aquaparkům, atletickým sportovištím a roste i počet nově vybudovaných parků, rekreačních zón, cyklostezek a podobných projektů.

Mamutí nákupní zóny

S výkonným osvětlením na bázi výbojkových halogenidových par se stále častěji setkáváme v nových nákupních centrech. Osvětlují se jimi vnitřní prostory, parkoviště, přilehlé sklady a další potřebná infrastruktura. Na některých místech se sice objevují LED diodové reflektory, nicméně zavedená výrobní technologie a nízké nároky na provoz a údržbu stále vyzdvihují do popředí výbojková svítidla. Můžeme je tedy i dnes považovat za platné zdroje umělého světla, které před několika lety pomyslně oslavily půl století svého trvání.