Co si člověk představí, když se řekne sport? Některým z nás se hned vyjeví v myslí určité sportovní klání ve všech možných podobách. Dalším potom zážitek před televizní obrazovkou s mísou bramborových lupínků a lahví piva v ruce. To slovo je možno chápat různými způsoby a záleží na každém jedinci, jak si toto slovo člověk vyloží. Jisté je to, že každý z nás v době, když se učil chodit, býval svým způsobem sportovcem, konkrétně běžcem. Ano, i ti skalní odpůrci aktivního sportování se museli učit chodit, běhat a tím koordinovat své pohyby během jejich vývoje. Běh je bavil, uspokojoval a tím, že si mohli doběhnout (nebo třeba jen dojít) pro sladkou odměnu, kterou mohlo být objetí jednoho z rodičů, se jim dostávala sladká chuť vítězství.

Uběhl nějaký čas, malý človíček se naučil chodit, své pohyby již uměl zkoordinovat, a tak vlastně zjišťuje, že běh a de facto sport k životu nepotřebuje. Sport už mu dal, co od něj potřeboval, a tím se pro mnohé z nás stává nepotřebným k životu. Vždyť se u něj člověk potí, je zadýchaný, bolí ho nohy a také další části jeho těla. Proč vlastně sportovat? Ke slovu se dostává povinná školní docházka a ubohý, sportem nepolíbený človíček se musí účastnit hodin tělesné výchovy. Jistě, mnohým bylo při rozdávání tělesných dovedností naděleno do vínku malé množství, a tak při hodinách tělesné výchovy trpí. Musí se účastnit činností jako skákání přes kozu, šplhání pro tyči, či opět jen toho únavného běhání. „Proč to musím dělat a k čemu mi to v životě bude?“ Tato otázka je z řad takových žáků tolikrát položena.  

Faktem ale je beze vší pochybnosti to, že člověk si sportem utužuje své zdraví. Sport je tou nejlepší prevencí proti nejrůznějším civilizačním chorobám, obezitě, vysokému cholesterolu a mnoha dalším. Druhů sportu jsou desítky, a i ten největší odpůrce si může vybrat. Nebojme se sportovat, zdraví máme přece jen jedno.