Lidé nemusí po celý svůj život jenom pracovat. I když je práce důležitá k tomu, abychom si zajistili prostředky na svoji obživu, neměla by určitě zabírat náš veškerý čas. My lidé bychom měli mít možnost si průběžně odpočinout a občas si užít i delší volno, kterému se u nás tradičně říká dovolená.

Jelikož je dovolená obdobím, kdy člověk obvykle nemusí ani páchnout do práce a může si užívat volna, je tato pochopitelně oblíbená. A snad nikdo by nic nenamítal, kdyby trvala déle, než kolik trvá, respektive kdyby ji měl někdo celoročně. Což ale pochopitelně nejde, protože bez práce nejsou koláče, o penězích už pak ani nemluvě.

A tak si my lidé dovolenou ceníme, a je-li ta možnost, děláme všechno pro to, abychom si ji užili tak, jak chceme. A dlouho by se tu dalo vyjmenovávat, co všechno o takové dovolené děláme, kde všude jsme schopni ji trávit a kolik jsme za ni ochotni utratit.

Avšak právě peníze jsou často bohužel tím, co nám neumožňuje užít si to skutečně podle našich představ. Protože je turistika také byznys, a ti, kteří ji ostatním zajišťují, si tak nechávají za své služby velice dobře zaplatit. Na což zkrátka my obyčejní lidé ne vždycky máme.

A tak sice toužíme po určitém typu dovolené, ale ne vždy si ho můžeme dopřát. Ne vždy si na něj vyděláme. A i když si vyděláme, je tu dost dalších ohledů, jež nám mohou dělat problémy. Manžel(ka), děti, koronavirová pandemie, víza, očkování… Toho je!

A tak prostě leckdo z nás neprožívá takové dovolené, jaké by si přál. S tím už se prostě musíme smířit. Ale nemusí nám to nezbytně vadit. Protože se určitě najdou způsoby, jak si odpočinout, aniž bychom se tím zruinovali nebo jinak poškodili. Do jisté míry se s tím smířit dá.

Aspoň já jsem se s tím v posledních dvou letech smiřoval. Ale letos už ne. Letos už definitivně odletím na jih Afriky, i kdyby mě matička či spíše macecha Evropa nakonec odmítla pustit zpátky kvůli nějakému koronaviru.