Není představitelné, že by ten, kdo něco potřebuje, přišel k tomu, kdo to má, a sebral mu to. Na to jsou tu zákony, to se nedělá a ani nesmí dělat. Když někdo z nás po někom jiném něco chce, je přece jak známo možné a nezbytné si to od dotyčného koupit. Dohodnout se na ceně, zaplatit patřičnou částku a teprve pak si to vzít. Případně se dohodnout na tom, že je nám nejprve poskytnuta určitá služba, za kterou pak musíme zaplatit to, co nám naúčtují.

Každopádně je tedy nám lidem zapotřebí zajistit si potřebné příjmy. Abychom měli peníze na to, co potřebujeme, a třeba i na to, co nepotřebujeme. Musíme si vydělávat, abychom pak měli co utrácet.

Ale co si mají počít ti, kdo nemají dost vysoké výdělky nebo třeba ani práci, ve které by se dalo k penězům přijít? Co mají dělat ti, kteří tedy nemají na to, aby zaplatili všechno, co by potřebovali zaplatit, aby mohli vést normální život? Těm nejednou nezbývá jiné řešení, než si vzít půjčku. Pochopitelně za předpokladu, že se najde někdo, kdo by jim půjčil, a to za takových podmínek, jež se dají bez potíží zvládnout.

Spousta lidí si ale ve finanční tísni sice zažádá o půjčku, jenže ji nedostane. Když tito doloží všechna relevantní fakta, jež jsou po nich požadována, když seznámí poskytovatele zvolené půjčky s tím, kolik si vydělávají a jaká je jejich ekonomická situace, když se nahlédne do jejich registrů dlužníků, je často po nadějích, že by se nedokonalým žadatelům vyhovělo. Jakmile není jisté, že bude dlužník schopný splácet, zařadí se raději zpátečka a tento je odmítnut.

A někomu takovému pak pomůže třeba už i jenom nebankovní hypotéka bez registru. Ta je totiž snadno dosažitelná i pro problematické žadatele o půjčku. Pokud tedy tito zvládnou aspoň minimální splátky, a pokud se mohou zaručit svojí nemovitostí za to, že vše, co se jim půjčí, i s úroky vrátí.